Dirigent: Robert Jindra
Režie: Ondřej Havelka
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Kateřina Štefková
Choreografie: Jana Hanušová
Sbormistr: Martin Buchta
Sbormistr Kühnova dětského sboru: Jiří Chvála
Dramaturgie: Ondřej Hučín
OSOBY A OBSAZENÍ:
Revírník: Svatopluk Sem
Bystrouška: Alžběta Poláčková
Lišák Zlatohřbítek: Michaela Kapustová
Rechtor, Komár: Jaroslav Březina
Farář, Jezevec: Luděk Vele
Harašta: Jiří Brückler
Paní revírníková, Sova: Jitka Svobodová
Hostinský Pásek: Jan Markvart
Paní Pásková, Datel:Yvona Škvárová
Pes Lapák: Jana Sýkorová
Kohout: Sylva Čmugrová
Chocholka: Michaela Šrůmová
Pepík: Daniel Matoušek / Jakub Turek
Frantík: Jakub Hliněnský / Martin Kalivoda
Malinká Bystrouška: Natalie Grossová / Tereza Šlosáková / Martina Vyhnanovská
Skokánek: Matěj Kirov / Filip Koll / Matyáš Urbánek
Cvrček: Václav Preisler
Kobylka: Ema Doležalová / Kateřina Zikmundová
Terynka: Nikol Kouklová / Malvína Pachlová
Sbor Národního divadla, Kühnův dětský sbor
Balet Opery Národního divadla a externisté
Orchestr Národního divadla
Národní divadlo (Praha)
Po více než deseti letech se na repertoár Národního divadla v Praze vrací Janáčkova slavná „filosofická revue“ o zvířatech a lidech, o touze, zklamání ze života i moudrém smíření s věčnou přírodou. Příhody lišky Bystroušky, inspirované novinovým románem Rudolfa Těsnohlídka, převedeným s velkým pochopením, citem i nadsázkou do operní podoby, jsou titulem s velkým diváckým potenciálem. Svým vtipem, myšlenkovou hloubkou i emotivitou může oslovit dospělé publikum stejně jako svou malebností a výpravností publikum dětské. Toto Janáčkovo dílo je ve světě jednou z nejslavnějších českých oper a je uváděno stále znovu a znovu. Ondřej Havelka ve své nové inscenaci na jedné straně hravě a poeticky ztvárňuje groteskní zvířecí svět i svět rázovitých lidiček, na druhé straně však také míří pod povrch pouhé malebnosti a ukazuje, že mezilidské vztahy ani v této Janáčkově opeře zdaleka nejsou tak idylické, jak by se mohlo zdát. Janáček miloval netradiční náměty a neobvyklé zdroje inspirace a po Lišce Bystroušce, humoristickém novinovém románu, okamžitě sáhl. Dokončoval právě svou velkou operní tragédii Káťa Kabanová a už při tom přemýšlel o nové opeře, v níž budou kromě lidí zpívat a tančit i zvířata. Příhody lišky Bystroušky psal v letech 1922-23 a opera byla uvedena ve světové premiéře v brněnském Národním divadle 6. listopadu 1924, tedy téměř přesně před 90 lety. Pro českou i světovou operní literaturu napsal Janáček ve své Bystroušce jedno z nejoriginálnějších děl po hudební i dramatické stránce. Ve volné hře různých žánrů prolíná a mísí svět zvířat se světem lidí a klade si otázku, kdo je vlastně „lidštější“ a kdo „zvířečtější“. Zda lidé se svými pošetilými touhami a neřestnými sklony nejsou mnohem nesvobodnější a omezenější než zvířata žijící ve smíru s řádem přírody. Příhody lišky Bystroušky lze chápat i jako autobiografickou operu. Je v nich otisknuta Janáčkova posedlost přírodou, její rozmanitostí a nezkrotností, ale v osudech komických postaviček se překvapivě setkáme i s velkou dávkou melancholie, jejíž příčinou je osamělost, nešťastná láska a stárnutí. Přesně toto prožíval i sám Janáček na prahu své sedmdesátky, jak se lze dočíst v jeho proslulých dopisech Kamile Stösslové, největšímu Janáčkovu neopětovanému milostnému idolu. Janáček svou hudbou skvěle vystihl groteskní malebnost Těsnohlídkovy předlohy, ale zároveň ji povýšil na dílo se silným citovým a mravním nábojem, a to bez jakéhokoli moralizování a patetického přehánění.
