BOHUSLAV MARTINŮ (1890–1959)
Petrklíč H 348
Klobouk novej
Nade dvorem
Žaloba t
Malované dřevo
Poledně
JOSEF BOHUSLAV FOERSTER (1859–1951)
Dětské sbory op. 89
Lesní studánka
Krokodýl
Oříšek
KAREL REINER (1910–1979)
Květovaný kůň (výběr z cyklu)
Začíná se u Adama
Brambory a barometry
Desatero pro malé básníky
Elektrické zaříkadlo
Fotograf
Goliáš byl strašný pán
Květovaný kůň
Dětský sbor Brno
Valeria Maťašová – sbormistr
Pavel Wallinger – housle
Šárka Králová – klavír
LEOŠ JANÁČEK (1854–1928)
Královničky
Neseme, neseme májíček
Vyletěl sokol
Máme králku chromou
Hajsa, hajsa, má králenko, hajsa
Co to ten král za královnu dostal
Cib, cib, cibulenka
Šohajova mladá žena
Pojedem do mlýna
Pěkná, pěkná králka stojí
Naša královna
Vrby se nám zelenají
LEOŠ JANÁČEK (1854–1928)
Říkadla
Řípa se vdávala
Není lepší jako z jara
Leze krtek
Karel do pekla zajel
Roztrhané kalhoty
Franta rasů hrál na basu
Náš pes, náš pes
Dělám, dělám kázání
Stará bába čarovala
Hó, hó, krávy dó
Moje žena malučičká
Bába leze do bezu
Koza bílá hrušky sbírá
Němec brouk, hrnce tlouk
Koza leží na seně
Vašek, pašek, bubeník
Frantíku, Frantíku
Seděl medviď na kolodi
Kantiléna, sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno
Jakub Klecker – Sbormistr
Petr Pomkla – I. flétna, Kristina Vaculová – II. flétna, Lukáš Daňhel – I. klarinet, Stanislav Pavlíček – II. klarinet, Dušan Drápela – I. fagot, Jiří Jakubec – II. fagot a kontrafagot, Michal Pokorný – kontrabas, Petr Hladík – okarina a malý buben, Jiří Hrubý – klavír
Petr Levíček – tenor
Jan Šťáva – bas
Sborová tvorba je důležitá pro řadu českých skladatelů. Bohuslav Martinů (1890–1959) napsal desítky písní i sborů a ve většině z nich se nechal inspirovat lidovou poezií – vzpomeňme například na Nový Špalíček z roku 1942 nebo Sušilovou sbírkou okouzlené Písničky na jednu stránku a Písničky dvě stránky z let 1943 a 1944, které nás navzdory svým drobným rozměrům umí zaujmout harmonickým i rytmickým nábojem. V roce 1954 složil Martinů v Nice jiný vyhledávaný sbor na texty moravské lidové poezie, stylizovaný jako dvojzpěvy pro soprán, alt, housle a klavír soprán, s názvem Petrklíč. Podnět ke vzniku těchto dvojzpěvů vyšel od skladatele a dirigenta Zdeňka Zouhara, který je se svým ženským sborem Opus v roce 1955 uvedl do života. Je známo, že když se k Martinů Zouharova výzva k napsání těchto sborů dostala, odpověděl spontánně: „S radostí Vám napíši nějaké dvojzpěvy… Práce s našimi národními texty mi vždy dělá radost“. Dnes patří Petrklíč ke skvostům českého sborového repertoáru a navíc je zajímavý i tím, že tvoří jakousi protiváhu autorových jednohlase koncipovaných písní a současně novou variantu Dvořákových Moravských dvojzpěvů.
Písně a především sbory Josefa Bohuslava Foerstera (1859–1951) patří k jeho nejvyhledávanějším skladbám. Lásku ke sborovému zpěvu zdědil po svých předcích a sám svou hudební dráhu jako sborový zpěvák začínal (kůr kostela sv. Vojtěcha, pražský Hlahol). Ve své vlastní sborové tvorbě zprvu hodně čerpal od Smetany a Dvořáka, avšak při svém dalším sborovém zrání, ovlivněném dalším vývojem, se vydal hned několika směry – například využitím krajních poloh (falseta), propastnými dynamickými kontrasty a jakýmsi do té doby nepoznaným vnitřním dramatickým pnutím, které dovedl vtisknout každé větší sborové kreaci. Dnes uvedené sbory jsou součástí pětidílné sbírky s názvem Dětské sbory op. 89. Texty k nim napsali Josef Václav Sládek a Karel Toman.
Životní osudy skladatele Karla Reinera (1910–1979) byly kvůli jeho židovskému původu a době, ve které žil, více než strastiplné… Napsal více než 280 menších i větších, převážně instrumentálních skladeb. Významnou část díla tvoří scénická hudba pro film, divadlo a rozhlas. Rovněž široká je i jeho činnost na poli hudební vědy a činnost publicistická. Na svém kontě má také několik sborů, mezi nimiž stojí v popředí cyklus Květovaný kůň – básně, hry a rýmovačky na slova Norberta Frýda z roku 1942.
Nemalý podíl v tvorbě Leoše Janáčka (1854–1928) mají sborové skladby. Sám byl sbormistrem řady amatérských sborů, ale v letech 1879–88 také např. Besedy brněnské, kde na sebe upozornil jako znamenitý a temperamentní dirigent. Navázal tu na tradici Křížkovského a vedl spolkový sbor k velkým reprodukčním úkolům.
Sbory byly první Janáčkovy skladby, na kterých si tříbil svůj kompoziční sloh. Mezi nejslavnější patří mužské sbory Maryčka Magdónova, 70.000, Kantor Halfar z počátku 20. století.
Cyklus Královničky složil Janáček s podtitulem Staré národní tance obřadné se zpěvy v roce 1889 a tvoří jej deset lidových písní a tanců. Královničky náležejí do období, kdy Leoš Janáček systematicky a vědomě čerpal z lidové písně, z tance, z poezie. Královničky mají svůj původ v době pohanské a vztahují se k letnímu slunovratu. Jsou to pradávné obřadní tance se zpěvy, které na konci 19. století sebral a podle renomovaného sběratele Františka Sušila sestavil František X. Bakeš.
Janáček zkomponoval Říkadla v roce 1925 nejprve pro tři mezzosoprány, klarinet a klavír a zhudebnil pouze osm říkadel, v roce 1926 dílo rozšířil do dnešní podoby. Cyklus vznikl na krátká říkadla pro děti, která vycházela v Dětském koutku v Lidových novinách a patří k vrcholným dílům posledního Mistrova období. Janáček si přál promítat u Říkadel Ladovy obrázky, ale tehdy to bylo prakticky technicky nerealizovatelné. Až na konci čtyřicátých let rozpohyboval Ladovy obrázky režisér Eduard Hofman. Ten však zpracoval pouze výběr z Říkadel. Proto je u zbývajících částí film doplněn alespoň o statické obrázky.
Pavel Petráněk
