Prezentace vybraných kateder HF JAMU ve vazbě na dramaturgické téma festivalu
Bohuslav Martinů: Suita z baletu Kuchyňská revue
Prolog (Allegretto-Marche)
Tango (Lento)
Charleston (Poco a poco Allegro)
Final (Tempo di Marcia)
Dirigent: doc. Vít Spilka
Klarinet: Lukáš Dittrich
Fagot: Klaudie Jurmanová
Trubka: Miloš Macháň
Housle: Jan Rybka
Violoncello: Lukáš Svoboda
Klavír: Tereza Plešáková
Erwin Schulhoff: Step
Edgard Varèse: Ionisation
Účinkují Gabriel Chila, Emil Machain, Kristýna Karchová, Martin Střílka, Tomáš Kovanda, Júlia Karová, Martin Švec, Adam Sikora (HF JAMU), odb. as. Daniel Mikolášek, Šimon Veselý, Anton Ždanovič (HAMU Praha), Antonín Hrabal, Radim Večeřa (Konzervatoř Brno), dirigent doc. Martin Opršál
LEOŠ JANÁČEK (1854–1928)
Moravská lidová poezie v písni
Psaníčko
Nejistota
Pérečko
Lavečka
Záře od milého
Stálosť
Obrázek milého
Šafářova céra
Věrnosť
Komu kytka
Účinkují: Jana Jelínková, Irina Shevchuk, Jana Vondrů, Tadeáš Hoza.
JAN NOVÁK (1921–1984)
Tři invence
Allegro
Andante
Vivace
Housle: Barbora Kozáková
Housle: Karel Svačina
Viola: Jitka Svačinová
Violoncello: Petr Osička
scénář a režie projektu: Zuzana Fischerová
spoluúčinkují studenti HF JAMU
Janáčkova akademie múzických umění má renomé instituce vychovávající špičkové interprety vážné hudby. Aby však toto označení nebylo chápáno až příliš upjatě, rozhodla se JAMU Mistru Janáčkovi nadělit k jeho 160. narozeninám „hudební dárek“ malounko odlehčeného charakteru. Vážně nevážná expozice je jakýmsi hudebním ekvivalentem expozicí muzejních. Zájemcům nabídne zajímavé hudební exponáty, ozvláštněné netradičním prostředím konání i uchopením celé akce.
Hudební zahájení „expozice“ se odehraje v Aule Hudební fakulty JAMU a prvním „hudebním exponátem“ bude suita z baletu Kuchyňská revue Bohuslava Martinů (1890-1959), vedle Janáčka nejvýznamnějšího českého autora 20. století. Sedmatřicetiletý skladatel balet Kuchyňská revue komponoval v době, kdy žil v Paříži a kdy byl opojen, ba téměř pohlcen jazzem, pronikajícím do Evropy z amerického kontinentu. Kuchyňská revue vznikla o velikonocích roku 1927 a ve stejném roce byla poprvé provedena v pražském Rudolfinu baletním souborem J. Kröschlové, autorky námětu. Paradoxně ještě větší obliby než u původní baletní verze se dílo dočkalo v podobě suity z baletu. Ta je sice podstatně zredukovaná a obsahuje z původních deseti částí jen čtyři, ovšem jejich výběr je přímo skvostnou hudební lahůdkou. Úvodní Prolog (Allegretto-Marche) střídá pomalé Tango (Lento), kouzelně parafrázující slavné Ravelovo Bolero, následuje rytmicky strhující Charleston (Poco a poco Allegro) a suitu uzavírá razantní pochodové Finále (Tempo di Marcia).
Další z „hudebních exponátů“ budou situovány v prostorách budovy Hudební fakulty JAMU, ne běžně využívaných pro veřejná vystoupení. Navíc budou variabilní a proto následné odstavce nechť si laskavý posluchač pročte v takovém pořadí, které bude vycházet z momentální situace.
Klenbový sál nově rekonstruovaných suterénních prostor budovy Hudební fakulty je veřejnosti dosud téměř neznámý. Je domovským prostředím pedagogů a studentů hry na bicí nástroje, kteří se představí interpretací dvou děl skladatelů, kteří byli současníky Leoše Janáčka. Český skladatel s německo- židovskými kořeny Erwin Schulhoff (1894-1942) byl – podobně jako Martinů – dlouhodobě okouzlen jazzem, jenž se stal jedním z jeho kompozičních výrazových prostředků a je pro jeho ranou tvorbu příznačný. Jazzem ovlivněná je i jeho půvabná Suita pro komorní orchestr z roku 1921, jejíž jednou z šesti částí je Step. Krátké a rytmicky výrazné dílko má v rámci celé Suity zvláštní postavení v tom, že je psáno pouze pro bicí nástroje.
Francouz Edgard Varèse (1883–1965) prožil převážnou část svého života v USA. Ve své tvorbě se soustředil na zvukovou charakteristiku hudby, kterou rozvíjel např. použitím nových nástrojů, jejich různým umístěním v prostředí a pod. Tento přístup znamenal přelom v tehdejším chápání hudby. Skladba Ionisation z roku 1931 je napsána pro třináct perkusionistů a celkem třicet sedm nástrojů (dvě sirény a klavír autor používá jako bicí nástroj). Prací s různými rytmickými variacemi představuje skladba ionizaci molekul, k níž se vztahuje její název.
Prostora učebny v přízemí byla přebudována jako miniaturní jevištní útvar a podle svého číselného označení získala název Devítka. Zde studenti pracují na svých divadelních projektech. V rámci Hudební expozice zde budou „vystaveny pěvecké exponáty“ z dílny samého Leoše Janáčka (1854-1928) a představí jej jako milovníka lidových písní. Sbírka Moravská lidová poezie v písních odkazuje na skladatelovo období vášnivého sběru lidových melodií v zapomenutých koutech země, jímž chtěl skladatel pomoci uchovat lidovou píseň dalším generacím.
Hudební expozice svým posluchačům nabídne i netradiční vystoupení smyčcového kvarteta ve volném prostoru schodiště budovy JAMU. Zde zazní Tři invence Jana Nováka (1921-1984), jedné z nejvýraznějších skladatelských osobností Brna ve druhé polovině 20. století. Jan Novák byl kromě Vítězslavy Kaprálové jediným českým žákem Bohuslava Martinů, jehož také ve skladbě vědomě následoval. Zcela zásadní význam pro skladatelův kompoziční styl měl latinský jazyk. Novák latinu studoval, překládal do ní, psal vlastní poezii a na základě jejího metra také komponoval instrumentální hudbu. Tři invence pro smyčcové kvarteto vznikly pravděpodobně mezi léty 1960-1968. Skladba se skládá ze tří samostatných částí (Allegro-Andante-Vivace), které jsou částečně propojeny užitím charakteristických intervalů sekundy a tercie.
Monika Holá
