4943 (1)

PREVIEW FESTIVALU

Program koncertu bude věnován výběru z moravských lidových písní.

Narodila se v roce 1958 do muzikantské rodiny na severní Moravě v Bruntále. Maminka Ludmila, narozena ve slováckém kraji, byla učitelkou v mateřské škole a svůj čas věnovala zejména rodině a zpěvu. Tatínek Koloman Bitto, narozen na jižním Slovensku, kde se v době jeho dětství mluvilo převážně maďarským jazykem, byl tělem i duší muzikant hrající na mnoho nástrojů – nejvíce vsak na kontrabas a cimbál, kytaru a trumpetu. Jeho povoláním byla hra na kontrabas v divadelnim orchestru v Opavě a později také v Rozhlasovém orchestru lidových nástrojů v Brně.

„Housle mne provázejí a usměrňují celý můj život, obtížná technická cvičení mi dodávají řád, jistotu, a odhalují mé vnitřní pochybnosti. Jsou zrcadlem mých vnitřních snů a představ, které nesnesou povrchnost. Má komunikace je založena na vibraci a rezonanci zvuku houslí a hlasu. Jejich souzněni mne vede k dokonalosti, i když vím, že cesta k ní je nekonečná.“

BROLN

Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (BROLN) vznikl v únoru 1952 s úkolem interpretovat lidové písně a lidovou instrumentální hudbu na profesionální úrovni, ale v jejich klasické podobě. Jeho sestava vycházela z tradičních lidových kapel. Základem byly smyčce, cimbály a klarinety, k nim se podle potřeby přidávaly charakteristické lidové nástroje jako dudy, píšťaly, grumle a další.

4943 (1)

Národní divadlo moravskoslezské

HUDEBNÍ NASTUDOVÁNÍ: ROBERT JINDRA DIRIGENT: ROBERT JINDRA / JAN ŠRUBAŘ REŽIE:  SKUTR (MARTIN KUKUČKA A LUKÁŠ TRPIŠOVSKÝ) SCÉNA: JAKUB KOPECKÝ KOSTÝMY: SIMONA RYBÁKOVÁ CHOREOGRAFIE: JAN KODET SBORMISTR: JURIJ GALATENKO DRAMATURGIE: DANIEL JÄGER

Osoby a obsazení: Matěj Brouček, domácí pán: Arnold Bezuyen / Jorge Garza Mazal, malíř / Blankytný / Petřík: Tomáš Kořínek / Adam Zdunikowski Sakristián u sv. Víta / Lunobor / Domšík od Zvonu: Martin Gurbal’ / František Zahradníček Málinka, jeho dcera / Etherea / Kunka: Agnieszka Bochenek-Osiecka / Jana Sibera Würfl, hostinský na Vikárce / Čaroskvoucí / Konšel: Alexandr Beň / Peter Mazalán Číšníček / Zázračné dítě / Žák: Marianna Pillárová / Martina Šnytová Hospodyně pana Broučka / Kedruta:  Yvona Škvárová / Erika Šporerová Skladatel / Harfoboj / Miroslav Zlatník:  Martin Šrejma / Michal Pavel Vojta Básník, Jiný hlas / Oblačný / Vacek Bradatý: Jiří Brückler / Aleš Jenis Malíř, Hlas profesorův / Duhoslav / Vojta od Pávů: Josef Moravec / Václav Morys Pegas / Přízrak: Jindřich Panský I. Táborita: Jaroslav Kosec / Václav Živný II. Táborita: Pavel Ďuríček / Petr Němec Svatopluk Čech:  Ivan Kusnjer / Svatopluk Sem

Dále účinkuje sbor a orchestr opery NDM – koncertní mistr Vladimír Liberda, členové baletu NDM a externisté Národní divadlo moravskoslezské Operní soubor NDM

Již před stopadesáti lety zajížděly na Ostravsko kočovné společnosti provozující mimo jiné i česky a německy hraná operní představení; tradice opery v Ostravě je spojena také se jmény amatérských pěveckých spolků Lumír a Záboj. Stálý profesionální operní soubor vznikl v Ostravě jako součást Národního divadla moravskoslezského v roce 1919. Za jednadevadesát let se v jeho vedení vystřídaly významné osobnosti (Emanuel Bastl, Jaroslav Vogel, Zdeněk Chalabala, Rudolf Vašata, Bohumil Gregor, Zdeněk Košler, Jiří Pinkas, v nedávné době Václav Návrat, Miloslav Nekvasil, Ivan Pařík, Luděk Golat a Oliver Dohnányi). Za nejslavnější období ostravské opery je považována doba šéfování dirigenta Jaroslava Vogela (1927–1944, 1947–1948 ). Opera NDM v posledních letech výrazně rozšířila svou činnost (operní studio, mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy, aj.), spolupracovala a spolupracuje s významnými dirigentskými osobnostmi. Inscenace operního souboru NDM i jeho sólisté se pravidelně objevují v nominacích na české divadelní ceny (Inscenace roku, Cena Alfréda Radoka, Cena Thálie). Od 1. března 2010 stojí v čele operního souboru dirigent Robert Jindra.

První jednání

Před hospůdkou Vikárka na pražských Hradčanech se dohaduje malíř Mazal se svou milou Málinkou, dcerou Sakristána u sv. Víta. Mazalův domácí, pan Brouček, toho večera notně přebral a potácí se domů. Aby Málinka pozlobila Mazala, laškuje s Broučkem, který jí v opilosti přislíbí dokonce manželství. Rozhovor vyslechne Sakristán, ale Brouček svůj slib obrátí v žert, řka že si Málinku vezme leda na Měsíci. Zlobí na celý svět a závistivě pohlíží na Měsíc v úplňku – tam jsou jistě lidé šťastnější, tam jistě není malířů, bankrotů ani říšské rady. V opilosti usne a zdá se mu měsíční sen.

Proměna

Brouček se probouzí na Měsíci a udiven hledí na podivnou krajinu i na měsíční obyvatele, kteří připomínají Broučkovy známé tváře z Vikárky. Z malíře Mazala je na Měsíci extatický básník Hvězdomír Blankytný, který se ke své pozemské existenci jako ostatně všichni měsíčňané nechce vůbec znát. Blankytný miluje éterickou Ethereu (Málinka) a téměř se zhroutí, když se Etherea na první pohled zamiluje do Broučka a přes protesty svého otce Lunobora (Sakristán) i Blankytného jej unáší na koni Pegasovi do chrámu Všeuměny.

Druhé jednání

Hlavní slovo v chrámu Všeuměny má mecenáš Čaroskvoucí (Würfl), který zve Broučka za zpěvu měsíční hymny na hostinu. Ethereu zatím polapil Lunobor a v síti ji odvlekl pryč. Na hostině se k Broučkovu zděšení servíruje výhradně vůně květů a vyhladovělý Brouček si zoufá. Při recitaci předního básníka Oblačného vyčerpaně usíná a nechává si zdát o pivu a vepřovém se zelím a knedlíkem. Pro své umění jej nenadchne ani malíř Duhoslav a když Brouček navíc vytáhne z kapsy uzenku, zhrození měsíční umělci upadnou do mdlob. Etherea se nevzdává a znovu vábí Broučka. Básníci procitají z mrákot, rozčilený Brouček rozfoukne Ethereu a za všeobecného zmatku usedne na Pegasa a odlétá pryč.

Proměna

Za oslavného zpěvu na hostinského Würfla se nad ránem rozchází společnost umělců z Vikárky. Zmoženého pana Broučka odvážejí domů v truhle. Málinka s Mazalem se usmiřují a zpívají o své lásce.

Dohra

Brouček se v poledne probouzí doma v ložnici a než se stačí vzpamatovat ze svého měsíčního snu, přichází Málinka s Mazalem, aby přiměli pana domácího k odvolání Mazalovy výpovědi z bytu. Broučka tak vyděsí zjevení Málinky – Etherey, že odvolání bez protestů podepíše. Nakonec má Brouček co dělat, aby si usmířil svou rozčilenou hospodyni.

VÝLET PANA BROUČKA DO XV. STOLETÍ

První jednání

Společnost na Vikárce toho večera rozpráví o středověkých podzemních chodbách. Brouček se vypraví na cestu domů a náhle se ocitá v podzemním sklepení, odkud se tajnou chodbou dostane až do královské klenotnice na Starém městě. Jakmile Brouček klenotnici opustí, zjeví se Svatopluk Čech a pronáší ódu na slavnou minulost českého národa.

Proměna

Brouček vyjde nedaleko Staroměstského náměstí, ale všechno vypadá jinak, než je zvyklý. Lidé jsou divně ustrojeni, mluví zvláštní češtinou a kdosi Broučka přesvědčuje, že je rok 1420. Brouček nejprve všechno považuje za nějaký žert, ale pochopí vážnost situace, když je označen za nepřátelského špeha. Skončilo by to s ním nejspíš špatně, kdyby se ho neujal rychtář Domšík od zvonu (Sakristán). Ozbrojený lid se chystá k boji a za zpěvu chorálu vchází k motlitbám do Týnského chrámu.

Druhé jednání

U Domšíka se Brouček nerad přizpůsobuje nové situaci – nejraději by tajně zmizel, ale musí se převléci do oděvu husitů. Domšíkova dcera Kunka (Málinka) přivádí přátele, připravené k bitvě a vypráví o bohoslužbě v Týnském chrámu, kde byl i vojevůdce Žižka. Všichni rozebírají válečnou situaci a disputují o smyslu boje, pravdě a náboženství. Brouček žádné bojovné nadšení neprojevuje a dokonce poznamená, že je mu to jedno a bojovat nepůjde, protože mu král Zikmund nic neudělal. Rozpoutá se hádka, ale vtom přiběhne Petřík (Mazal) se zprávou, že bitva na Špitálském poli již začala. Všichni vyběhnou do boje a Broučka se zbraní v ruce přitom vystrčí ze dveří – ten se ale vzápětí tajně vplíží zpátky a rychle se převléká do svého původního oděvu.

Proměna

Vítězné husitské vojsko přichází za jásotu lidu na Staroměstské náměstí. Domšík v bitvě padl. Brouček vypráví o svém hrdinství v boji, ale Domšíkovi přátelé jej viděli klečet před křižáckým rytířem a usvědčí jej ze zrady. Brouček je napěchován do dřevěného sudu a odsouzen k upálení.

Proměna

Na dvoře Vikárky se hostinský Würfl sklání s hořící svítilnou v ruce nad sudem, ve kterém Brouček právě procitá ze snu. Brouček s úlevou zjišťuje, že je zpátky doma a nezapomene se Würflovi pochlubit, jak srdnatě bojoval po boku Žižky a pomohl osvobodit Prahu.

jenufa_zagreb

4943 (1)

1. jednání

Podvečer u osamělého podhorského mlýna na moravsko-slovenském pomezí. Půvabná Jenůfa s obavami čeká, jestli bude její milý Števa odveden na vojnu. Čeká se Števou  dítě a odvod by zmařil chystanou svatbu. Také Števův nevlastní bratr Laca se uchází o Jenůfu a dobírá si ji kvůli Števovi. Rozjařený Števa s kamarády a muzikou přichází do mlýna – odveden nebyl a s ostatními rekruty se na to pořádně napil. Jenůfčina přísná pěstounka Kostelnička vida bujarou společnost se Števou v čele vzpomíná na svůj krušný život s manželem – opilcem. Přede všemi oznamuje, že dá souhlas ke svatbě Jenůfy se Števou až po roční zkoušce, kdy se Števa nesmí opít. Laca přesvědčuje Jenůfu, že ji Števa miluje pouze pro její krásu a v hádce jí poraní tvář nožem.

2. jednání

Zimní podvečer v jizbě Kostelniččina domku Kostelnička v obavě z hanby skrývá Jenůfu doma a ostatním tvrdí, že odjela do Vídně. Jenůfa zatím porodila syna. Zatím co Jenůfa spí, Kostelnička se ponižuje před Števou a prosí ho, aby si Jenůfu vzal. Števovi se ale Jenůfa s pořezanou tváří zošklivila a kromě toho už je zasnouben s dcerou rychtáře. Přichází Laca a prosí Kostelničku, aby mu Jenůfu dala. Když mu ale Kostelnička prozradí, že Jenůfa porodila Števovo dítě, zděsí se. Vida jeho pochyby, Kostelnička v zoufalství zalže, že dítě zemřelo hned po porodu. Jakmile Laca odejde, Kostelnička utopí dítě v ledové řece a poté namluví Jenůfě, že spala několik dní v horečce a chlapeček mezitím zemřel. Jenůfa svoluje ke svatbě s Lacou.

3. jednání

Svátečně vyzdobená jizba v Kostelniččině domku. Během příprav na svatební obřad Jenůfy s Lacou se rozkřikne zpráva, že v řece se našlo mrtvé dítě. Jenůfa poznává čepeček svého chlapečka a padne do podezření z vraždy. Kostelnička se přede všemi přizná. Před tím, než ji rychtář odvede k soudu, jí Jenůfa odpouští, neboť pochopí, že vše spáchala z lásky k ní. Jenůfa nevěří, že by ji Laca ještě chtěl a posílá ho pryč. Laca ale chce zůstat po jejím boku a slibuje, že při ní bude stát i ve zlých časech. Jenůfa chápe, že v něm našla svou pravou lásku, „co Panbůh s ní spokojen.“