janacek_ensamble

Komorní soubor Janáček Ensemble je složený z významných osobností oblasti vážné hudby a pedagogů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kteří se kromě svého učitelského poslání věnují aktivní pódiové činnosti na poli komorní hudby. Všichni členové souboru jsou současnými nebo bývalými hráči předních českých orchestrů: Václav Kunt a Milan Polák – Pražský komorní orchestr, Roman Novozámský, Karel Hofmann a Vít Spilka – Filharmonie Brno a Jurij Likin – Symfonický orchestr FOK.

Repertoár souboru se skládá ze širokého spektra různých stylových období, se zvláštním zřetelem na tvorbu Leoše Janáčka, jeho současníků a následovníků – Bohuslava Martinů, Pavla Haase, Ervina Schulhoffa, Gideona Kleina a dalších. Nechybí zde však díla klasického a romantického repertoáru – např. skladby Antonína Rejchy nebo Antonína Dvořáka. Soubor se navíc čile věnuje interpretaci soudobé hudby, inspiruje vznik nových skladeb a provádí je na pódiích prestižních festivalů. Složení Janáček Ensemble umožňuje variabilní nástrojové sestavy triem počínaje až po velké komorní ansámbly ve spojení s klavírem a smyčcovými nástroji.

Z posledních zajímavých koncertů Janáček Ensemble dlužno jmenovat projekt s názvem “Hudba pro oči” se scénickým ztvárněním skladeb B. Martinů, P. Haase a L. Janáčka, který byl realizován ve spolupráci s Ateliérem neslyšících Divadelní fakulty JAMU v Brně.

9eef025f4f41b39575906dd61a990ae3

Dva smyčcové kvartety Leoše Janáčka (1854–1928) patří k vrcholům hudby nejen 20. století. Psal je už zkušený a zralý skladatel, uznávaný doma i v zahraničí, a oběma je společná milostná tematika. Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“, poslední z Janáčkových dokončených děl, je hudební paralelou milostných dopisů, které si skladatel od července 1917 vyměňoval se svou o 37 let mladší přítelkyní Kamilou Stösslovou z Písku. Vroucí a bouřlivou životní zpověď dokončil Janáček 19. února 1928 původně s violou d’amore jako Listy milostné – den nato však název pozměnil na Listy důvěrné, protože nechtěl dávat veřejnosti své city natolik najevo. První list připomíná „první osudové setkání“ s Kamilou, druhý je „hudbou vyznání“, třetí vyjadřuje Janáčkovu „nejsladší touhu“ a čtvrtý – se skladatelovou nehynoucí energií – její vzdorné naplnění.
Dílo vzniklo během pouhých 22 dnů, během nichž ještě posílal Kamile v dopisech komentáře ke své kypící práci. „Víš, mnohdy je cit sám o sobě tak mocný a silný, že se pod ním noty skrývají, utíkají. Láska velká – skladba slabá. A já bych rád: Láska velká – skladba slavná.“ A to se také podařilo.
Dílo dostalo definitivní podobu v průběhu května a června 1928 na zkouškách s Moravským kvartetem, které uvádělo do života i Janáčkův první kvartet. Ačkoliv se autor veřejné premiéry svého díla 11. září 1928 v Brně Moravským kvartetem již nedožil, slyšel definitivní tvar po dvouměsíčním zkoušení a byl s ním navýsost spokojen.
Vystoupení renomovaného Graffova kvarteta bude doplněno o poutavé vyprávění předních muzikologů: Prof. Miloše Štědroně, Prof. Johna Tyrrella a PhDr. Jiřího Zahrádky.