Národní divadlo moravskoslezské
HUDEBNÍ NASTUDOVÁNÍ: ROBERT JINDRA DIRIGENT: ROBERT JINDRA / JAN ŠRUBAŘ REŽIE: SKUTR (MARTIN KUKUČKA A LUKÁŠ TRPIŠOVSKÝ) SCÉNA: JAKUB KOPECKÝ KOSTÝMY: SIMONA RYBÁKOVÁ CHOREOGRAFIE: JAN KODET SBORMISTR: JURIJ GALATENKO DRAMATURGIE: DANIEL JÄGER
Osoby a obsazení: Matěj Brouček, domácí pán: Arnold Bezuyen / Jorge Garza Mazal, malíř / Blankytný / Petřík: Tomáš Kořínek / Adam Zdunikowski Sakristián u sv. Víta / Lunobor / Domšík od Zvonu: Martin Gurbal’ / František Zahradníček Málinka, jeho dcera / Etherea / Kunka: Agnieszka Bochenek-Osiecka / Jana Sibera Würfl, hostinský na Vikárce / Čaroskvoucí / Konšel: Alexandr Beň / Peter Mazalán Číšníček / Zázračné dítě / Žák: Marianna Pillárová / Martina Šnytová Hospodyně pana Broučka / Kedruta: Yvona Škvárová / Erika Šporerová Skladatel / Harfoboj / Miroslav Zlatník: Martin Šrejma / Michal Pavel Vojta Básník, Jiný hlas / Oblačný / Vacek Bradatý: Jiří Brückler / Aleš Jenis Malíř, Hlas profesorův / Duhoslav / Vojta od Pávů: Josef Moravec / Václav Morys Pegas / Přízrak: Jindřich Panský I. Táborita: Jaroslav Kosec / Václav Živný II. Táborita: Pavel Ďuríček / Petr Němec Svatopluk Čech: Ivan Kusnjer / Svatopluk Sem
Dále účinkuje sbor a orchestr opery NDM – koncertní mistr Vladimír Liberda, členové baletu NDM a externisté Národní divadlo moravskoslezské Operní soubor NDM
Již před stopadesáti lety zajížděly na Ostravsko kočovné společnosti provozující mimo jiné i česky a německy hraná operní představení; tradice opery v Ostravě je spojena také se jmény amatérských pěveckých spolků Lumír a Záboj. Stálý profesionální operní soubor vznikl v Ostravě jako součást Národního divadla moravskoslezského v roce 1919. Za jednadevadesát let se v jeho vedení vystřídaly významné osobnosti (Emanuel Bastl, Jaroslav Vogel, Zdeněk Chalabala, Rudolf Vašata, Bohumil Gregor, Zdeněk Košler, Jiří Pinkas, v nedávné době Václav Návrat, Miloslav Nekvasil, Ivan Pařík, Luděk Golat a Oliver Dohnányi). Za nejslavnější období ostravské opery je považována doba šéfování dirigenta Jaroslava Vogela (1927–1944, 1947–1948 ). Opera NDM v posledních letech výrazně rozšířila svou činnost (operní studio, mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy, aj.), spolupracovala a spolupracuje s významnými dirigentskými osobnostmi. Inscenace operního souboru NDM i jeho sólisté se pravidelně objevují v nominacích na české divadelní ceny (Inscenace roku, Cena Alfréda Radoka, Cena Thálie). Od 1. března 2010 stojí v čele operního souboru dirigent Robert Jindra.
První jednání
Před hospůdkou Vikárka na pražských Hradčanech se dohaduje malíř Mazal se svou milou Málinkou, dcerou Sakristána u sv. Víta. Mazalův domácí, pan Brouček, toho večera notně přebral a potácí se domů. Aby Málinka pozlobila Mazala, laškuje s Broučkem, který jí v opilosti přislíbí dokonce manželství. Rozhovor vyslechne Sakristán, ale Brouček svůj slib obrátí v žert, řka že si Málinku vezme leda na Měsíci. Zlobí na celý svět a závistivě pohlíží na Měsíc v úplňku – tam jsou jistě lidé šťastnější, tam jistě není malířů, bankrotů ani říšské rady. V opilosti usne a zdá se mu měsíční sen.
Proměna
Brouček se probouzí na Měsíci a udiven hledí na podivnou krajinu i na měsíční obyvatele, kteří připomínají Broučkovy známé tváře z Vikárky. Z malíře Mazala je na Měsíci extatický básník Hvězdomír Blankytný, který se ke své pozemské existenci jako ostatně všichni měsíčňané nechce vůbec znát. Blankytný miluje éterickou Ethereu (Málinka) a téměř se zhroutí, když se Etherea na první pohled zamiluje do Broučka a přes protesty svého otce Lunobora (Sakristán) i Blankytného jej unáší na koni Pegasovi do chrámu Všeuměny.
Druhé jednání
Hlavní slovo v chrámu Všeuměny má mecenáš Čaroskvoucí (Würfl), který zve Broučka za zpěvu měsíční hymny na hostinu. Ethereu zatím polapil Lunobor a v síti ji odvlekl pryč. Na hostině se k Broučkovu zděšení servíruje výhradně vůně květů a vyhladovělý Brouček si zoufá. Při recitaci předního básníka Oblačného vyčerpaně usíná a nechává si zdát o pivu a vepřovém se zelím a knedlíkem. Pro své umění jej nenadchne ani malíř Duhoslav a když Brouček navíc vytáhne z kapsy uzenku, zhrození měsíční umělci upadnou do mdlob. Etherea se nevzdává a znovu vábí Broučka. Básníci procitají z mrákot, rozčilený Brouček rozfoukne Ethereu a za všeobecného zmatku usedne na Pegasa a odlétá pryč.
Proměna
Za oslavného zpěvu na hostinského Würfla se nad ránem rozchází společnost umělců z Vikárky. Zmoženého pana Broučka odvážejí domů v truhle. Málinka s Mazalem se usmiřují a zpívají o své lásce.
Dohra
Brouček se v poledne probouzí doma v ložnici a než se stačí vzpamatovat ze svého měsíčního snu, přichází Málinka s Mazalem, aby přiměli pana domácího k odvolání Mazalovy výpovědi z bytu. Broučka tak vyděsí zjevení Málinky – Etherey, že odvolání bez protestů podepíše. Nakonec má Brouček co dělat, aby si usmířil svou rozčilenou hospodyni.
VÝLET PANA BROUČKA DO XV. STOLETÍ
První jednání
Společnost na Vikárce toho večera rozpráví o středověkých podzemních chodbách. Brouček se vypraví na cestu domů a náhle se ocitá v podzemním sklepení, odkud se tajnou chodbou dostane až do královské klenotnice na Starém městě. Jakmile Brouček klenotnici opustí, zjeví se Svatopluk Čech a pronáší ódu na slavnou minulost českého národa.
Proměna
Brouček vyjde nedaleko Staroměstského náměstí, ale všechno vypadá jinak, než je zvyklý. Lidé jsou divně ustrojeni, mluví zvláštní češtinou a kdosi Broučka přesvědčuje, že je rok 1420. Brouček nejprve všechno považuje za nějaký žert, ale pochopí vážnost situace, když je označen za nepřátelského špeha. Skončilo by to s ním nejspíš špatně, kdyby se ho neujal rychtář Domšík od zvonu (Sakristán). Ozbrojený lid se chystá k boji a za zpěvu chorálu vchází k motlitbám do Týnského chrámu.
Druhé jednání
U Domšíka se Brouček nerad přizpůsobuje nové situaci – nejraději by tajně zmizel, ale musí se převléci do oděvu husitů. Domšíkova dcera Kunka (Málinka) přivádí přátele, připravené k bitvě a vypráví o bohoslužbě v Týnském chrámu, kde byl i vojevůdce Žižka. Všichni rozebírají válečnou situaci a disputují o smyslu boje, pravdě a náboženství. Brouček žádné bojovné nadšení neprojevuje a dokonce poznamená, že je mu to jedno a bojovat nepůjde, protože mu král Zikmund nic neudělal. Rozpoutá se hádka, ale vtom přiběhne Petřík (Mazal) se zprávou, že bitva na Špitálském poli již začala. Všichni vyběhnou do boje a Broučka se zbraní v ruce přitom vystrčí ze dveří – ten se ale vzápětí tajně vplíží zpátky a rychle se převléká do svého původního oděvu.
Proměna
Vítězné husitské vojsko přichází za jásotu lidu na Staroměstské náměstí. Domšík v bitvě padl. Brouček vypráví o svém hrdinství v boji, ale Domšíkovi přátelé jej viděli klečet před křižáckým rytířem a usvědčí jej ze zrady. Brouček je napěchován do dřevěného sudu a odsouzen k upálení.
Proměna
Na dvoře Vikárky se hostinský Würfl sklání s hořící svítilnou v ruce nad sudem, ve kterém Brouček právě procitá ze snu. Brouček s úlevou zjišťuje, že je zpátky doma a nezapomene se Würflovi pochlubit, jak srdnatě bojoval po boku Žižky a pomohl osvobodit Prahu.
